Paní Kmochová, maminka Šárky a Markéty, byla velmi akční dáma, a tak se 1. 4. 1991 stává třetí předsedkyní oddílu krasobruslení TJ Lokomotivy Nymburk.
Po třech letech působení v oddílu se společně s celým předsednictvem rozhodnou pro osamostatnění. Důvodem byla ne úplně dobrá spolupráce s TJ Lokomotiva Nymburk.
25. 3. 1994 vzniká Krasobruslařský klub Nymburk, který byl registrován 26. 10. 1994. A v této sezoně 1994/1995 se již bruslí pod novým názvem.
Paní Kmochová dále pokračuje v pořádání Nymburské stuhy a dokonce se za jejího vedení uskutečnilo několik závodů Jarní ceny Nymburka.
Sestry Šárka a Markéta Kmochovy se staly dlouholetými členkami KK Nymburk. A společně s Ladou Liškovou a Michaelou Hoffmannovou tvořily nerozlučný tým.
19. 9. 1996 - Markéta Kmochová, Michaela Hoffmannová, Šárka Kmochová a Lada Lišková
Děvčata trénovala hlavně pod vedením paní Krejčí. Později je trénovala Olga Čmugrová nebo Věra Mojžíšová, která dojížděla z Kolína.
V té době stále ještě nebyly jednotlivé věkové kategorie rozděleny dle výkonnosti, jak to známe dnes: na český pohár, A, B nebo projekt Bruslička. Všichni bruslili společně. Začínalo se závodit od žaček nejmladších, přes žačky mladší, žačky, juniorky, až po seniorky a nebylo snadné uspět.
Bylo běžné, že se na závody jezdilo vlakem, ale děvčatům na to zůstala spousta krásných vzpomínek.
18. 1. 1996 – cesta na závody ve vlaku Markéta, Šárka, Lada
23. 11. 1996 - Školička bruslení
13. 2. 1999 - Plzeň - zastávka autobusu před stadionem
trenérka Olga Čmugrová, sestry Kmochovy, Michaela Hoffmannová a její maminka
5. 2. 2000 13. ročník Nymburské stuhy
Michaela Hoffmannová, Šárka Kmochová, Markéta Kmochová a Lada Lišková
Michaela Hoffmannová vzpomíná i na kariéru roztleskávaček. Tenkrát je oslovil hokejový tým s prosbou o vystoupení roztleskávaček na zápase. Svoji sestavičku v rytmu samby pak předvedly i na Turnaji hvězd, kterého se tenkrát účastnily známé osobnosti, jako Josef Náhlovský, Michal Suchánek, Kamil Střihavka, Pavel Nový a další.
2000 - roztleskávačky
20. 1. 2001 - 14. Ročník Nymburské stuhy - poslední závod - 10. místo Juniorky
V roce 2000 se sestry Kmochovy přesunuly na kolínský led a pod vedením trenérky p. Hervertové bruslily ještě jeden rok, než skončily úplně.
Markéta se již k bruslení nevrátila, zato Šárka, později provdaná Bartoníková, se asi po pětileté pauze na led vrátila a trénuje dosud. Vedle p. Mrázkové se stala nejdéle působící trenérkou na nymburském ledě.
Vzpomíná, jak se k trénování dostala:
Na podzim 2005 jsem potkala paní Zichovou, s kterou jsme měly vždy dobré vztahy. Zapovídaly jsme se a ona si stěžovala, že nemají trenéry, abych se přišla podívat, jestli by se mi nechtělo vypomoct alespoň ve školičce bruslení. A já tedy přišla a od té doby se zapojila do trénování.
Od té doby jí prošlo pod rukama mnoho dětí. Mezi ně patřila Karolína Zajícová, Thálie Petráňová, Nikol Obstová, sestry Sára a Zuzka Kvízovy, Alzběta Janků i její sestra Viktorie, Justýna Franková, Hana Martiňáková, Anička Bendová, Karolína Hradecká, Tereza Noemi Palichová. Viktorie Füchtnerová, Klára Šoupalová, Zuzana Šípková, Adéla a Tereza Prčkovy, Klára a Tereza Chromcovy, Kristýna Diblíčková, Ludmila Bartošíková, Anička Onisková, Mariana Grollová, Denisa Málková i vlastní dcera, Lucie Bartoníková.
Na svoje bruslařské začátky vzpomíná i Michaela Hoffmannová:
Moje bruslařská „kariéra“ začala až poměrně pozdě. Bylo mi sedm let, když se moje maminka v novinách dočetla, že krasobruslařský klub pořádá školičku bruslení. Já jsem do té doby chodila na rytmiku a poskakovala doma u televize, když dávali „Cvičme v rytme“. Mamka zřejmě usoudila, že by mi bruslení mohlo jít. Do té doby jsem na bruslích nestála.
Přišel den D a my šly na stadion. Mamka mi nazula brusle, vypustila mě na led a pamatuji si, že jsem si prostě stoupla a jela. Tenkrát u toho byla i Maruška Krejčí a říkala mamce, že jsem šikovná.
Po absolvování školičky bruslení jsem byla vybrána, že bych mohla pokračovat dál. Já byla z bruslení nadšená, a tak jsem začala chodit na běžné tréninky. Tam jsem obdivovala již zkušené bruslařky v mém věku „holky Kmochovy“ ……. To jsem ještě netušila, že nás bruslení spojí na tolik let. Stala se z nás nerozlučná parta kamarádek. Žila jsem jen bruslením a okruh mých přátel byl jen tam. Doma jsem neustále trénovala na suchu skoky a skákala po schodech. Dodnes na to moje mamka vzpomíná, jak se jí klepaly skleničky.
Bruslení mi dalo v životě hodně, hlavně disciplínu. Navíc v době, kdy moje vrstevnice lítaly po diskotékách, já doma dělala dřepy a běhala po schodech. Jak vzpomíná mamka – nejlépe investované peníze.
Michaela Hoffmannová bruslila až do roku 2002. Vystřídala několik trenérů od zmiňované bulharské trenérky přes Jitku Vondráčkovou, která skončila odchodem na mateřskou.
Nejstarší krasobruslařky Olga Čmugrová a Alena Jeníková v té době přebraly funkci trenérek a rozdělily si děti. Míša skončila společně se Šárkou, Markétou a Ladou ve skupině Olgy. Jitku, Magdu Jenčekovy a Annu Vokřálovou si vzala Alena Jeníková.
Když začala Olga Čmugrová studovat v Českých Budějovicích, již nemohla trénovat tak často a děvčata často zůstávala na trénincích sama. V roce 2000 odešly sestry Kmochovy do Kolína a celá skupinka se rozpadla. Michaela pak trénovala ještě do roku 2002 a skončila po maturitě.
To už měla hotový i kurz asistenta trenéra, a protože byl nedostatek trenérů, začala s trénováním.
1997- závody USK Praha, Zimní stadion Hasa, Michaela Hoffmannová
Paní Kmochová působila jako předseda až do 31. 3. 1999. Jen v době mezi 1. 5. 1995 a 30. 9. 1997 za ni přebírá předsednictví MUDr. Iva Mrázková. Po ní není nikdo, kdo bych chtěl klub vést, a tak se paní Kmochová ke své funkci vrací a pokračuje v ní do 31. 3. 1999.
19. 9 1996 zleva Šárka a Markéta Kmochovy, Michaela Hoffmannová a Lada Lišková, Monika Holakovská, Monika Holakovská, Simona Kozlová
10. 1. 1998 – 11. Nymburská stuha - Skupinka Ivy Krejčové – Zleva Žaneta Koštýřová, Monika Holakovská, Pavlína Červinková, Simona Kozlová, Gabriela Vlachová, Petra Červená
Do skupinky Ivy Krejčové se časem přidává i Hanka Zichová. Ta přichází do klubu jako sedmiletá v roce 1997. Školičku tenkrát vedla p. Kmochová se svojí sestrou a Hance se na ledě hned zalíbilo. Než přešla k Ivě Krejčové, trénovala u Marie Krejčí a Jitky Vondráčkové.
1. 4. 1999 přebírá klub p. Kozel. Jeho dcera Simona Kozlová bruslila od pěti let, a protože nebyl nikdo ochotný vedení klubu převzít, zůstalo to na něm. Vlastně byl zvolen na valné hromadě, které se ani neúčastnil. Dozvěděl se to až zpětně od manželky. Tehdy již devítiletá Simonka bruslila u Ivy Krejčí ve skupině s Gabinou Vlachovou, Petrou Černou, Pavlínou Červinkovou a Žanetou Koštýřovou.
Hanka vzpomíná na trenérku Marii Krejčí.
"Maruška zároveň trénovala gymnastiku, takže byla všestranná sportovkyně a vedla tehdy suché přípravy v tělocvičně. Pamatuju si, že každý rok bylo v létě soustředění, dělali jsme právě s Maruškou hodně gymnastiku v tělocvičně, jezdili do bazénu na Tyršák plavat. Klub nám uspořádal závody v triatlonu a několikrát nás vzali na jízdárnu do Hořátve na koně."
Iva Krejčová se v roce 2001 stěhuje a její skupinku přebírá Jitka Jenčeková a následně Michaela Hoffmannová. Pouze Hanka Zichová přechází do skupiny starších děvčat a začíná trénovat u Olgy Čmugrové, kde začíná i svoji závodní kariéru. V té době bylo poměrně málo tréninků, a tak bylo těžké uspět mezi ostatními závodníky. Vedení tenkrát oslovilo trenérku Věru Mojžíšovou z Kolína, která se stala hlavní trenérkou. Všechny děti z klubu začaly bruslit pod jejím vedením. Pomohla hlavně se zlepšením techniky skluzu. Nakonec se paní Mojžíšová ujímá právě Hanky Zichové a Simony Kozlové.
Klub se také snažil zajistit více tréninkových hodin, a proto se začalo jezdit na led do Poděbrad. Hodně dětí kombinuje trénink na domácím ledě s dojížděním do Prahy, kde trénují hlavně pod vedením pražské trenérky paní Procházkové.
Hanka vypráví o trénincích v Praze:
"Myslím, že to bylo vždy jednou týdně, rodiče se střídali v řízení a nás to opět strašně bavilo, jelikož jsme se podívali na "opravdové" tréninky na Hasu mezi dobře bruslící děti. Praha nám zase něco dala, nicméně mně ty skoky opravdu nešly, a ačkoliv mě bruslení stále hodně bavilo, už jsem se nechtěla stresovat na závodech, co zase kde odpadám."
Paní Mojžíšová postupně přestává na tréninky jezdit a děvčata zůstávají na ledě čím dál častěji samotná. Simona Kozlová se nakonec rozhodne s krasobruslením skončit. Hanka Zichová se přidala do skupiny Michaely Hoffmannové a pokračuje do roku 2005. Potom začíná pomáhat se školičkou a postupně se stává trenérkou.
Hanka Zichová o své trenérce Míše napsala:
"U Míši mě to strašně bavilo, Míša žila trénováním a my s holkami krasem, i když jsme to dělaly jen tak pro radost. Míša nám dokonce šila na přání šaty na závody, dělala komplet suchou přípravu, organizovala soustředění, opravdu se snažila nás někam posunout."
2005 - Šaty od Michaely Hoffannové na přání Hanky. Vzor podle Marie Butyrské.
Michaela Hoffmannová vzpomíná na svoji trenérskou kariéru:
"S děvčaty jsem si užila spoustu legrace. Vždy jsem se snažila, aby pro ně bylo bruslení hlavně zábava. Snažila jsem se jim předat svoje zkušenosti. Samozřejmě se to nedalo srovnat se zkušenými trenéry. Časem samozřejmě někteří rodiče chtějí víc… Na koho z rodičů vzpomínám úplně nejraději, byla paní Zichová, Hanky mamka. To byl opravdu poklad, zapálená pro věc, ale přitom úžasný nekonfliktní člověk, co byl vděčný za snahu."
>>>Kapitola IV.: 2001 - 2012 - nové milénium
Kapitola II.: Léta osmdesátá <<<
Nastavení cookies bylo úspěšně upraveno.
