Kapitola IV.: 2001 - 2012 - nové milénium

Kapitola IV.: 2001 - 2012 - nové milénium

Od roku 2001 začínají bruslit také sestry Karolína (5let) a Natálie (7let) Kropáčkovy. Ty začínaly v přípravce u Jitky Vondráčkové a následně přešly k Jitce Jenčekové. Jejich maminka Eva Kropáčková si udělala kurz trenéra a začíná sama trénovat malé děti. V její skupince začínají například Bára Motlová, Anička Dušková i sestry Ukolovy. Na podzim roku 2004 přebírá vedení klubu po panu Kozlovi Eva Kropáčková. V té době začínají chodit děti na balet do Domova dětí Symfonie v Poděbradech. Školička bruslení probíhá stále současně s tréninkem krasobruslařů, ale paní Kropáčková se rozhodne o oddělení školičky od ostatních krasobruslařů pomocí kuželů. 

Nymbursko 11. 8. 2005 napsalo:

Nymbursko 13. 4. 2007 napsalo:

Paní Kropáčková předává vedení klubu v listopadu 2007 panu Motlovi, kterému v klubu bruslila dcera Bára. V té době již trénuje Hanka Zichová a Bára je zařazena právě do její skupinky. Hanka tenkrát využila spolupráce s p. Procházkovou, trenérkou USK Praha. Jezdila k ní na pravidelné tréninkové konzultace společně s dětmi. P. Procházková je trénovala, ale zároveň Hance vysvětlovala, jak učit. Ona pak s přestávkami trénovala dalších 10 let.
Její nejúspěšnější svěřenkyní se stala právě Bára. To byl velký talent, dokonce jí trenérka p. Procházková nabízela, že si ji převezme do Prahy, aby krasobruslila na "vrcholové úrovni", což by ale znamenalo pobyt na internátu v Praze. To rodiče jedenáctileté Báry nechtěli, a protože si neměl kdo Báru převzít po odcházející Hanze Zichové, rozhodli se nakonec její krasobruslařskou kariéru ukončit.

2009 – Hanka Zichová se svojí svěřenkyní Bárou Motlovou

2009 - Děčín - Křišťálová brusle - Bára Motlová

Mezi další děti, které Hanka trénovala, patřily Nikola Baščanová, Tereza Bastianová, David Kadlčík, Ludmila Perglová, Aneta Zdobinská, Thalie Petráňová, Nikol Obstová, Sára a Zuzka Kvízovy nebo Karolína Henková. Její poslední svěřenkyní byla Justýna Franková.  Svou hlavní trenérskou kariéru končí v roce 2009, pak už jen příležitostně zaskakuje za chybějící trenérky.

Elizaveta Ukolova

Mezi další významné krasobruslařky, které začínaly na nymburském ledě, patří Elizaveta Ukolova, o které všichni mluví jako o Bety. Narodila se v Rusku, ale když jí byly dva roky, přestěhovala se její rodina do Poděbrad.  O deset let později získala české občanství.   Krasobruslit začala v sedmi letech. Vypráví, jak jí a její sestru Marušku přivedla maminka na první trénink:

"Společně se sestrou jsme byly poprvé na tréninku na začátku jara 2005. Mamka nám řekla, že jdeme na veřejnost, což jsme v té době dělaly poměrně často. Co si budeme povídat, se ségrou jsme byly nemile překvapeny, když tam na nás čekala nějaká trenérka. Mne zprvu bruslení nebavilo, tréninkový čas jsem si krátila pročítáním reklam na mantinelech. Dost často se nám střídaly trenérky, chyběl systém. No a potom se najednou objevila paní Mrázková. No a jak jsme začaly trénovat u paní Mrázkové, věci se daly do pohybu. Paní Mrázková u mne měla vždy respekt, byla ambiciózní, vyžadovala, aby se věci dělaly pořádně. Nechyběla jí ani určitá příkrost, ale také tolerantnost zejména k mým občasným výkyvům v náladách a mé paličatosti. Takto jsme asi do roku 2008 trénovaly pod jejím vedením spolu s mojí sestrou a Janou Rebrovou. Pod vedením paní Mrázkové jsme absolvovaly první výkonnostní testy na asi 90% úspěšnost (lépe jsem žádné testy, které stojí zejména na preciznosti provedení, od té doby nezajela).

Zavzpomínala i její sestra Maruška, která se později začala věnovat tancům na ledě v nejvyšších národních soutěžích společně s Jaroslavem Brtkem. 

"Paní Mrázková byla hrozně cool. Měla jedinečný přístup ke krasobruslení a dokázala v dětech, které vedla, vzbudit touhu po dokonalosti. Všichni, kteří přišli k paní Mrázkové, byli ozářeni její ambiciózností. Paní Mrázková je zkrátka HVĚZDA české krasobruslařské scény. Paní Mrázková nikdy na trénink nepřišla znuděná, nebo že by dávala najevo nějakou únavu a demoralizovala nás tímto. Vždy byla plna energie a tréninky pod jejím vedením "odsejpaly"."

Jedna z nejjasnějších vzpomínek Marušky se váže na jejich první soustředění v NBK, v rámci kterého se konala soutěž "ukaž, co umíš". Postupně předváděly improvizaci na hudbu. Maruška vypráví, že poprvé zažila ten jedinečný pocit, kdy je člověk na ploše sám a tvoří. Na tuto soutěž si vzpomíná také Bety, ovšem trochu zahořkle. Maruška ji porazila a ona se rozhodla, že se to už nesmí nikdy opakovat. Vypráví, že ji to tenkrát donutilo „makat“ ještě víc.

Bety dále vypráví, jak začaly jezdit do Prahy:

"Mamka mi říkala, že tehdejší vedení klubu a někteří rodiče domlouvaly, aby mne vozily do Prahy, že jsem talentovaná. Sami moji rodiče se na tréninky nikdy nechodili dívat, měli svoje starosti. K mému štěstí se tak skutečně stalo. Když mi bylo asi 11, tak jsem přestoupila do USK Praha k paní Kostkové. Poměrně dlouhou dobu jsme tam jezdily jenom dobruslovat, paní Mrázková s námi, aby se přiučovala. Pamatuju si, že s sebou brala malinkou Kačku a pomáhala mi s přijímačkami z češtiny na víceletý gympl, moje rodiče si s tímto nevěděli rady. Tady musím ještě zdůraznit, jak moc si cením toho, že naše dojížďky do Prahy byly ze strany KK Nymburk vždy tolerovány. V regionálních klubech toto zdaleka není běžnou praxí, leč bez toho to zkrátka nejde.
Na USK se krasobruslení stalo mou životní vášní, možná i smyslem. Dny bez tréninků byly prázdné. Hluboce jsem to milovala, vyhovovala mi rutina, kterou paní Kostková v trénincích měla. Po příchodu na USK jsem vydržela bruslit ještě asi 12 let, z toho 8 nebo 9 reprezentačně. Samozřejmě, že když jsem vyrostla a začala jezdit na mezinárodní závody, tak to přerostlo ještě v něco jiného, přibyla zodpovědnost, ale i spousta zkušeností, které jsou naprosto jedinečné a z kterých čerpám dodnes. Krásných i zlých.

V roce 2012 a 2013 se Bety účastnila mistrovství světa juniorů. V NRW Trophy v Německu obsadila mezi juniorkami v roce 2011 druhé místo a v roce 2012 tuto soutěž vyhrála. Na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči obsadila 22.místo. Tehdy jí celý klub s napětím sledoval a děti se s ní poté mohly setkat na nymburské exhibičním vystoupení, kde zajela svoji olympijskou jízdu.

Bety mě ještě požádala, abych nezapomněla napsat, že je hluboce vděčná, že se jí rodiče vždy snažili vytvořit pro bruslení ty nejlepší podmínky. Dojíždění do Prahy bylo jednou z nich a stálo je to hodně obětí.

2014 – Exhibice a společná foto s Bety Úkolovou

V roce 2006 přichází na led Karolína Zajícová. Na jejích trénincích ji doprovází kromě rodičů Urbanových i devítiletá sestra Terezka Chmelařová, a tak je paní Jana Zichová přesvědčí, aby i ji nechali bruslit v klubu.
Kája začíná u Hanky Zichové a následně u Šárky Bartoníkové. Terka začínala u Gábiny Vlachové. Obě pak přecházejí v roce 2009 k p. Mrázkové. Současně jezdí dobruslovat k paní Kostkové do Prahy na Hasu a v roce 2011 odcházejí do USK Praha.
Tam Terezka úspěšně závodí již v kategorii žačky, v roce 2013 přechází do juniorek. Od roku 2014 se věnuje synchronizovanému bruslení v týmu Olympia. Na svém posledním MS v Helsinkách v roce 2019, kde obsadily 13. místo, byla již kapitánka družstva. Poté závodní kariéru končí z důvodů studií, ale pomalu se začíná věnovat trénování. Začíná právě v Nymburce. V současnosti trénuje pod USK Praha.

I sestra Karolína přešla nakonec do synchronizovaného bruslení a nyní se věnuje trenérské činnosti. 

2008 – Karolína Zajícová, Tereza Chmelařová společně s Bárou Motlovou

2010 – trénink – Tereza Chmelařová 

2011 – Nymburská stuha - Karolína Zajícová

I jejich rodiče Urbanovi patřili mezi zapálené pro krasobruslení, a tak tatínek pomáhal ve školičce a maminka aktivně pomáhala ve vedení klubu. Paní Urbanové se podařilo sehnat na krátko novou trenérku Editu Birkovou, u které začínali Vojta Javůrek, Bety Janků a krátce i Eliška Červinková.
Po panu Motlovi se 25. 6. 2009 stává předsedkyní Jitka Dočekalová (za svobodna Jenčeková). Za jejího vedení řešil klub nedostatek dětí, což s sebou přinášelo i finanční problémy. Zavedla proto bruslo-školičku formou kurzů. Z těchto kurzů, které vedly společně s Olgou Čmugrovou, vzešla spousta nových krasobruslařů. Mezi ně patřila Thálka Petráňová, Nikol Obstová, Vojta Javůrek, sestry Sára a Zuzka Kvízovy a další. 
Jitka Dočekalová pak sama trénovala Hanu Zichovou, Aničku Duškovou a sestry Karolínu a Nátálku Kropáčkovy, Ludmilu Perglovou. Hanu Martiňákovou, Štěpána Kadlčíka, Aničku Bendovou, Karolínu Hradeckou a mnoho dalších. Jitka Dočekalová se díky rodičovským povinnostem rozhodla v roce 2011 předat vedení dál. Dlouho zůstala součástí výboru a pomáhala s vedením klubu. Jako právník se uplatnila například při úpravě stanov. 

2014 – exhibiční vystoupení školičky bruslení. V čele Jitka Dočekalová

5. 2. 2011 přebírá klub na malou chvíli Kateřina Kvízová, maminka Sáry a Zuzky. Sára začínala bruslit v roce 2008 u Hanky Zichové. Bylo jí 6 let a brzy se přidává i 12tiletá sestra Zuzka. Od Hanky Zichové se přesunuly časem k Šárce Bartoníkové a na konci své bruslařské kariéry, v roce 2012, trénovaly pod vedením p. Mrázkové. Zároveň jezdily trénovat i do Prahy na Hasu k p. Ksandrové, která jim tvořila i jízdy. V době vedení p. Kvízové se začíná přestavovat Zimní stadion v Poděbradech, a tak se oba kluby domluví a trénují v Nymburce nějaký čas společně. V té době začíná stoupat počet dětí v klubu, a tak společné tréninky přestávají být únosné. Nakonec se podaří poděbradskému klubu zajistit si vlastní tréninkové hodiny a začínají trénovat samostatně.

15. 5. 2011 – Paní Kvízová na školičce bruslení

25. 6. 2011 – Exhibice - Zuzka a Sára Kvízovy

15. 5. 2011 – trénink Sáry Kvízové s p. Bartoníkovou

>>> Kapitola V.: 2012 - 2016 - předsednictví Václava Hradeckého
Kapitola III.: Devadesátá léta - vznik KK Nymburk <<<